Vysvětlete mi všechno o zednářství.
Můžu říci jenom, jak to vidím já, a moje zkušenost dosahuje pouze určitého stupně, doslova. Každý zednář má na toto umění jedinečný úhel pohledu a může o tom vypovědět něco trochu jiného.
Kdo jsou zednáři?
Jsou bratrstvem podobně a otevřeně smýšlejících lidí, kteří se snaží zlepšit sami sebe. Dalo by se říci, že za jednu ze základních hodnot považují osobní rozvoj. Další hodnotou je víra ve svrchovanou bytost nebo-li moc vyšší než my sami.
Proč mají tajnou společnost?
Nemyslím si, že by byli v současnosti nějak zvlášť tajní. Avšak historicky to mohla být nutnost, neboť málo lidí mívalo dostatečně otevřenou mysl, aby se mohli účastnit rituálů, které jistou otevřenost vyžadují.
Tito lidé také obvykle studují nějaký druh duchovní nebo okultní nauky podle svého výběru. Není to zednářskou povinností, nýbrž spíše tím, že tito lidé často sami věří v nadpřirozeno. V minulosti toto bylo považováno za kacířství. Tipuji, že tohle mohly být hlavní důvody pro utajování jejich činností. Studium nadpřirozena bývalo zapovězeno církvemi a pronásledováno.
Proč znám lidi, kteří jsou toho součástí?
Pokud se sami zabýváte nadpřirozenem, duchovnem nebo okultismem, přirozeně si přitáhnete do života podobné lidi.
Jsou zednáři špatní nebo dobří?
Tuto otázku nemohu upřímně zodpovědět. Pořád jsou to lidé. Někteří jsou dobří, někteří se snaží být dobří a jiní se k tomu přidají kvůli příslibu významných kontaktů nebo moci. Prostě lidé.
Měli bychom se jich obávat?
Osobně si myslím, že se zednářům připisují přehnané zásluhy za různé nekalosti. Více bych se bála politicko-průmyslové mafie než zednářů.
Co dělají našemu světu?
Snaží se zlepšit lidstvo tím, že zlepšují sami sebe jako jednotlivci. Tento proces se symbolicky nazývá “Stavba Šalamounova chrámu” a je vyjádřen i další symbolikou.
A samozřejmě mají své rituály. Osobně jsem dosáhla jen určitého stupně, ale zatím všechny rituály byly počestné. Trochu mi připomínají návštěvu bohoslužby v kostele s tím rozdílem, že se jich každý člen účastní aktivně místo toho, aby tam jen seděl. Nemohu hovořit za vyšší stupně, ale nečekala bych nic nepěkného.